Kostel sv. Havla, Rychnov nad Kněžnou, Vánoce 2014
Doporučujeme vaší pozornosti zvláště úsek od času 3:30 s křikem, skřeky a ohnivými efekty připomínajícími peklo.
Událost je řádně zdokumentována, na místě bylo minimálně 7 kameramanů…
Viz též Půlnoční rocková mše (2012)
Když autor nového mešního řádu (NOM) Anibale Bugnini v říjnu 1967 předváděl svůj výtvor synodě biskupů, byla tato „normativní mše“ sloužena v latině, na oltáři (nikoli na obětním stole „čelem k lidu“) atd., čili změny nebyly tak výrazné – tato mše se podobala katolické tradiční mši svaté více nežli to, co se dnes běžně jako „řádná forma“ slouží.
Přesto zavládly mezi shromážděnými biskupy značné rozpaky. Při hlasování o pokusném zavedení této mše bylo ze 187 hlasů 43 proti (non placet), 62 bylo odevzdáno s četnými a závažnými výhradami (secundum modum), 4 biskupové se zdrželi hlasování. Světový tisk psal, že synoda odmítla novou mši. Papež Pavel VI. si ale z toho nic nedělal a o rok a půl později vydal misál se mší v prakticky nezměněné podobě (tentokrát už se raději biskupů na nic neptal).
Kritici nové mše od počátku upozorňovali mimo jiné na to, že je příliš zaměřena na člověka místo na Boha. Katolická mše je zaměřena plně na Boha, divadelní představení plně na člověka. Novus ordo je původně někde mezi. Čím dál více ale inklinuje k orientaci na člověka, jako divadelní či cirkusové představení. Ovšem jednou rozjetá revoluce se dá jen těžko zastavit, a tak už nestačí, že kněz přednáší mešní modlitby čelem k lidu, ale postupně se začaly objevovat různé dětské a mládežnické mše se speciální „dramaturgií“ a pak, nejdříve v zahraničí, klaunské mše. Nyní i v ČR. Tato byla „sloužena“ generálním představeným Kongregace bratří Nejsvětější svátosti v kostele sv. Vavřince v Putimi:
„Kdo by však pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, tomu bylo by lépe, aby byl mlýnský kámen zavěšen na jeho hrdlo a aby byl pohroužen do hlubiny mořské.“ (Mt 18, 6)
Všimněte si, že na pozvánce na akci nebyla o tom, že klaun bude účinkovat při mši svaté a že jedním z klaunů bude sám kněz, žádná zmínka. Rodiče, kteří v dobré víře vzali děti na takovou událost, mohli být dosti nepříjemně překvapeni. Nejen proto doporučujeme vyhýbat se novus ordo zcela.
V „Katolickém“ týdeníku vyšel nedávno rozhovor o homosexualitě. Na Facebooku ve skupině „Logos, LGBTQ křesťané a křesťanky“* odkaz na rozhovor redaktorka okomentovala slovy:
„stálo to svinskou námahu a milion autorizací, ale kdysi zde dehonestovaný P. Rob to přikryl svým jménem. díky Pio Olah, ž edo toho šel, a prosím bombardujte redakci reakcemi. pokud budou neútočné, konstruktivní atd., mohlo by se časem povést o tématu dál a otevřeněji psát.
…
(mě štvou vpravo ty „usual citations“ z modrý knížky, ale kryjeme se tím před ultrášema)“
* LGBTQ = (Lesbické, Gay, Bisexuální, Transsexuální, Queer)
„Takhle vypadají oslavy Velikonočního Vzkříšení Krista na Příchovicích. Je to točeno okolo 2 h ranní po 3 hodinové sobotní vigilii v Příchovickém kostele sv. Víta. Bylo to fakt nabyté radostí z Pána, díky všem co tam byli a Tobě Pane za krásné svátky!“ (komentář účastníka)
[jwplayer mediaid=“811″]
Kanovník vyšehradský J. M. Josef Bouzek v Pokladnici odpustkových modliteb píše, že v prvotní církvi platilo za zbytečné mluvení v kostele pokání 10 dní o chlebu a vodě. Jaké pokání by následovalo po takovémto třeštění v přítomnosti svátostného Pána Ježíše?
Vyprošujme všem mladým křesťanům, ať poznají pravou radost, nejen discotékovou euforii. A pokud se bez té discotéky nedokážou obejít, ať ji uspořádají někde jinde než v domě Božím.
Mnozí katolíci si mysleli, že arcibiskup Lefebvre přeháněl, nyní je stále zřejmější, že měl pravdu. Jeden z projevů „ďábelského zmatení“, o němž hovořila sestra Lucie z Fatimy:
Zatímco opravdoví katolíci jsou dnes „exkomunikováni“, opravdoví schismatici přednáší katolíkům o „reformaci“ jejich papeže.
Níže uvedená pozvánka na přednášku „evangelického faráře“ (sv. Ignác považoval nazývání protestantů evangelíky za urážku Evangelia) byla vyvěšena v kostelní vývěsce katolického(!) kostela ve Velkém Meziříčí.
Zdroj: http://www.farnostprotivanov.cz/galerie.php?galerie=229
Když před nedávnem chtěli katolíci (tzv. tradiční) v jednom kostele hradecké diecese přenést tzv. obětní stůl (který poprvé prokazatelně prosazoval v 16. století odpadlík k anglikanismu John Hooper a po něm Kalvín, Melanchton a další protestanté) a postavit jej dočasně na stranu, aby nepřekážel sloužení Mše svaté na hlavním oltáři, dostalo se jim od místního faráře velmi ostrého vysvětlení, že to není možné, a že i jakési lejstro z biskupství zdůrazňuje, že to není nějaký kus nábytku, s kterým se může jen tak hýbat.
Jak si potom vysvětlit, že v jiném kostele téže diecese to možné je?
Vysvětlení, že bylo nutné uvolnit místo mikrofonům, reprobednám a především zážitků a (pro)žitků chtivé mládeži, neobstojí – vždyť Katolická liturgika pro střední školy na str. 14 jasně říká: „Kněžiště neboli presbytář jest místo vyhrazené kněžstvu“.
Jak si ale tento dvojí metr vysvětlit jinak? Napadá vás, vážení čtenáři, něco?
________________________
Jen tak mimochodem, katolickou zásadu o dvanácti svíčkách hořících při výstavu Nejsvětější Svátosti si vesmírní lidé vykládají poněkud svérázně.
A tuší někdo, kde se vůbec vzala móda modlit se u rozházených zmuchlaných hadrů?
Světící biskup pražský vystupuje každý měsíc v pořadu Českého rozhlasu Jak to vidí. O pravém Bohu či katolické víře nemluví téměř nikdy, zato vždy dává posluchačům „kulturní tipy“.
V prosinci 2014 doporučoval výstavu satanisty Josefa Váchala, „kde jsou nádherné jeho grafiky, tam jsou samí ti čertíci…“. Dodejme, že poslední Váchalův grafický cyklus nese název Zednářské stupně. Závěrem Msgr. Malý uvedl, že se musel srdečně zasmát, když se paní ve vrátnici galerie divila, že jako biskup jde na výstavu satanisty. Poslechněte si sami:
Váchalovo dílo Ukřižování Ježíše, sem vkládat nebudeme. Je natolik blasfemické, že není vhodné je reprodukovat ani z dokumentárních důvodů. Pán Ježíš je zde zobrazen s odhaleným mezinožím, přičemž se jeví, že nemá mužské přirození.
? (1920)
Satanu – báseň s deseti obrazy J. Váchala (1926)
Slovo evangelickou je v uvozovkách, neboť souhlasíme se sv. Ignácem, že označovat protestanty jako evangelíky je urážkou Evangelia. Slovo katolický by v tomto případě mělo být nejspíše v uvozovkách rovněž.
K tématu doporučujeme Otázky a odpovědi ohledně spásy
Děkujeme důstojnému otci za přání, ale raději bychom byli, kdyby nám i protestantům přál život věčný v nebi. A nejen slovy, ale především skutky. Zatím dělá vše pro jejich věčné zavržení.
KNO obdržela od svého příznivce následující zprávu:
„V nedávné době jsem navštívil kostel sv. Jana Křtitele v Kněždubu na jižní Moravě. Byl jsem doslova „ohromen“ jeho novými malbami, připomínající spíše výňatky z nějakých komiksů (heraldicky nesmyslné vyobrazení sv. Václava s erbem, na němž je dvouocasý lev, považuji za fakt spíše úsměvný
). V kostele již není přítomen klasický hlavní oltář se svatostánkem (ten vsazen do zdi, podobně jako v jiných moderně upravených chrámech), naopak presbytáři dominuje velký obětní stůl. Část klasických lavic s klekátky nahrazují židličky. Vskutku moderní podívaná, fotografie a jiné informace jsou na oficiálním webu farnosti – http://www.farnost-knezdub.ic.cz//index.php?page=kostel-sv-jana-krtitele.“
Pokoncilní „výzdoba“ kostela byla provedena týmž autorem, který se podepsal na kostele v Mistrovicích.
Za pozornost stojí postesknutí na oficiálních stránkách farnosti (zvýraznění redakce KNO):
„Původně měl být v tomto duchu vymalován celý kostel. Dalšími scénami měly být: příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu, ll. vatikánský koncil a Poslední soud. Plán výmalby však narazil bohužel na nepochopení nadřízených církevních orgánů i starší části farní obce, proto zůstal dokončen pouze presbytář.“
Původní podoba presbytáře
„Výzdobu“ si se zájmem prohlíží i otec biskup.
Nechybí ani úhelník a symbol jednoho oka. Jestlipak je tam někde i kružítko?