Na další příklad pokoncilního „sakrálního“ „umění“ nás upozornil čtenář Petr. Nachází se kostele v Mistrovicích u Letohradu, který je ve správě nám již známého budovatele Václava Vacka.
Už tam schází jen traktor jak rozorává meze, pohraničník se psem na stráži míru, hutník, horník, dojička, a Husák jak si dává „frantu“ s Brežněvem…
Následující fotografie byly pořízeny autorem tohoto příspěvku 28. září 2010 na vrcholu hory Sinaj v dnešním Egyptě.
Připomeňme zde mimo jiné, že v dokumentu Redemptionis sacramentum vydaném r. 2004 Kongregací pro bohoslužbu se píše (odstavec 108 a 109):
„Mše svatá ať se slaví na posvátném místě, leč by ve výjimečném případě si nutnost žádala něco jiného. V tom případě se musí konat na čestném místě. Takovou nutnost zpravidla posoudí podle případu pro svou diecézi diecézní biskup.
Nikdy není knězi dovoleno sloužit mši v chrámu nebo na posvátném místě nekřesťanského náboženství.“
Na horu Sinaj kromě křesťanů hojně putují také židé a muslimové, pro něž je hora posvátná.
Kněz níže pochopitelně nemá ani předepsané oblečení a náčiní pro Mši sv., ale na to už jsme si zvykli i v katedrálách, tak proč se tím zabývat někde na výletě.
Takto vypadá prostředí na vrcholu hory Sinaj před východem slunce. Všude, kde je jen trochu místa, sedí, stojí či leží lidé s dekami, čajem apod. V tomto prostředí se brzy odehraje něco neočekávaného.
Obětování cigaret
Už od středověku až po naše dny lze pozorovat náznaky něčeho, co je charakteristické pro schismatická hnutí a sekty.
Právě tak, jako pravá Církev Kristova má znaky, podle nichž ji každý kdykoliv pozná, totiž jednotu, ovoce svatosti, apoštolský počátek a její světovou katolicitu – všeobecnost, tak i sekty a schizmatická hnutí mají svoje poznávací znaky, podle nichž je každý pozná a jež prozrazují jejich necírkevního, schizmatického ducha. Celý příspěvek
V loňském roce ve Strášově u Přelouče místní charita našla zajímavé využití „starých“ „shnilých“ ornátů. Oblékli v ně tři královny s kytarou, které chodily po vsi od domu k domu…
Je třeba dodat, že vzhledem k tomu, že použité ornáty očividně pochází z doby před II. vatikánským koncilem, jsou posvěcené a tím vyňaté ze světského užívání (není nám známo, že by po koncilu liturgická roucha ještě někdo světil). V katechismu čteme: Církev užívá svěcení, by osoby a věci službě Boží zasvětila nebo jisté předměty ke zbožnému užívání posvětila. Svěcených věcí máme využívat jen k tomu účelu, ke kterému byly od Církve posvěceny.
Netřeba zdůrazňovat, jak nebezpečným a perversním úkazem je navíc oblečení kněžského ornátu ženě.
Co má divadélko, které vidíme na fotografiích níže, společného s votivní Mší svatou k Nejblahoslavenější Panně Marii? Třebas by nám mohl odpovědět někdo z našich čtenářů…
V roli papeže vidíme farního vikáře.
Proč má administrátor jedné farnosti Ostravsko-opavské diecéze při bohoslužbě na hlavě mitru, a jak si to může dovolit, je nám záhadou.
Upozorňujeme, že mladík z poslední fotografie není klerikem ani alumnem (bohoslovcem).
Interiér kostela kolem roku 2006. Oproti stavu před II. vatikánským koncilem chybí mřížka, přebývá naopak obětní stůl a ambon. To jsou zatím změny, které charakteru kostela uškodily relativně málo.
