Kam vede koncelebrace

Je pravdou katolické víry, že mezi obětí mše svaté a obětí na kříži není rozdílu co do podstaty proto, že je v obojí týž obětující kněz a týž obětní dar, totiž Ježíš Kristus sám. Proto se kněz obléká do ornátu, aby jeho osobnost ustoupila do pozadí a zdůraznilo se, že při mši svaté kněz jedná v osobě Kristově – in persona Christi.

Po II. vatikánském koncilu se někteří preláti pokusili do Církve propašovat protestantské chápání mše jako společné modlitby shromážděných věřících za předsednictví kněze (viz Instrukce k misálu Pavla VI.). Autor pokoncilního mešního řádu A. Bugnini dokonce přiznal, že ho ani nenapadlo, že by nějaký kněz po jeho „liturgické reformě“ ještě někdy sloužil mši bez účasti věřících. A právě první popud ke koncelebraci vyšel údajně ze snahy odstranit tzv. privátní mše kněží, které začínaly být v druhé polovině 20. století protestantisujícím se klášterům na obtíž.

Poněkud se zapomnělo na to, že 20 mší svatých obětovaných 20 kněžími přineslo také úměrně více milostí než jedna jediná mše koncelebrovaná 20 kněžími.

Kam to (zatím) dospělo? Koncelebrující kněz opustil obětní smýšlení, které měl Kristus Pán na Kříži, natáčí si mši na mobil a ještě to komentuje:

V tradičním římském ritu kněz koncelebruje jen jedenkrát za život, a to při svém kněžském svěcení (nemnozí pak ještě jednou při biskupském svěcení), ale tato koncelebrace má  jiný charakter, východiska i důsledky než koncelebrace NOM. Viz např. http://zaramovane.rajce.idnes.cz/Knezska_sveceni/#Zaitzkofen_2012_38.jpg

5 komentářů u “Kam vede koncelebrace

  1. Co k tomu dodat? Revoluční doba si žádá revoluční přístupy. Vždyť o tom jsou nakonec celé tyto stránky. Revoluční papežové používají revoluční postupy, mají k tomu revoluční kardinály a biskupy a ti zase revoluční kněze, kteří předsedají revolučním bohoslužbám pro revoluční farníky a to vše za zvuku revolučních kytarových častušek.
    Ó, jak krásná je tato revoluční doba!

  2. Kam až vede zvědavost, o tom, že se to nevyplácí, aneb revoluce pokračuje!
    Před chvílí jsem zavěsil telefon, kde mi zrovna vytkl kamarád, že mé každé druhé slovo je revoluce a usedl k počítači. (přitom když jsem sečetl slovo revoluce v předchozím komentáři zjistil jsem, že jich je tam odhadem asi pětina)
    Při otevření domovské stránky můj zrak padl na článek, že jakási mediálně známá fuchtle, dcera Veroniky Žilkové (takykatoličky) se bude vdávat v kostele, kde už předtím křtila svého syna!
    Veřejně se vyznávám ze zvědavosti a teď již vím, že se to nevyplácí. Ale proč o tom mluvím?
    Podržte se :Kněz pokřtil nemanželské dítě a chystá se oddat osobu, která budí veřejné pohoršení!!!
    Vše se odehraje ve středočeských Úněticích.
    A co na to otec arcibiskup Dominik kardinál Duka?

    Revoluce pokračuje!!!

  3. Nekřtily se nemanželské děti vždy? Mám nemanželského předka (nar. 1/2 19. století) pokřtěný samozřejmě byl hned po narození a měl samozřejmě i přijímaní, biřmování, svatbu i pohřeb v kostele. Stejně tak jeho matka měla pohřeb i svatbu (s jeho otčímem) v kostele. Kdesi jsem četla, že se v té době křtily i děti prostitutek, kterých bylo tehdy požehnaně a které s nimi mnohdy potom vyrůstaly po bordelech a pochybných pavlačích. Koneckonců, papežští parchanti bývali také křtění.

    Jinak je to samozřejmě hrůza, stále uvažuju, jestli si modernisti opravdu neuvědomují, jak Církvi uškodili a i nadále škodí. Jak oslabili její pozice v Evropě. Oni zjevně myslí, že čím víc „in“ (nejen v liturgii), tím více věřících.

    Ale ono je to přesně naopak. V USA existuje rádobykřesťanská církev, Sjednocená, která se postupem času (existuje přes sto let, tuším) úplně přizpůsobila dnešní kultuře smrti: podporuje svazky homosexuálů, oddává je, lobbuje za ně, podporuje a schvaluje potraty (ano, potraty, nejde o nějakou antikoncepci nebo pilulky po styku, ale o surové potraty třeba ve 25. týdnu těhotenství), potratářské organizace jí dávají ocenění a…. ouha! Zatímco počty katolíků v USA se drží několik desetiletí na tom samém počtu, ba rostou díky hispáncům, tato supermoderní církev ztratila za pár desítek let téměř 70% svých členů. Ještě relativně nedávno jich byly min. 4 000 000, dnes jejich počet klesl pod milion. Takže asi tak.

    • Ano, křtili se, pokud matka o křest požádala a byla naděje, na katolickou východu dítěte. Proto bych řekl, že zvláště u dětí prostitutek záleželo dost na konkrétní situaci.
      http://www.depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_13850

      Je to sice trochu mimo téma, ale z vašeho příspěvku by se mohlo zdát, že dnes je prostitutek méně než dříve. Není, je jich jěště více a přejmenovaly se na „přítelkyně“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *