Když před nedávnem chtěli katolíci (tzv. tradiční) v jednom kostele hradecké diecese přenést tzv. obětní stůl (který poprvé prokazatelně prosazoval v 16. století odpadlík k anglikanismu John Hooper a po něm Kalvín, Melanchton a další protestanté) a postavit jej dočasně na stranu, aby nepřekážel sloužení Mše svaté na hlavním oltáři, dostalo se jim od místního faráře velmi ostrého vysvětlení, že to není možné, a že i jakési lejstro z biskupství zdůrazňuje, že to není nějaký kus nábytku, s kterým se může jen tak hýbat.
Jak si potom vysvětlit, že v jiném kostele téže diecese to možné je?
Vysvětlení, že bylo nutné uvolnit místo mikrofonům, reprobednám a především zážitků a (pro)žitků chtivé mládeži, neobstojí – vždyť Katolická liturgika pro střední školy na str. 14 jasně říká: „Kněžiště neboli presbytář jest místo vyhrazené kněžstvu“.
Jak si ale tento dvojí metr vysvětlit jinak? Napadá vás, vážení čtenáři, něco?
________________________
Jen tak mimochodem, katolickou zásadu o dvanácti svíčkách hořících při výstavu Nejsvětější Svátosti si vesmírní lidé vykládají poněkud svérázně.
A tuší někdo, kde se vůbec vzala móda modlit se u rozházených zmuchlaných hadrů?
Biskup Thomas John Paprocki ze Springfieldu v USA vydal příkaz vrátit Svatostánek s Nejsvětější Svátostí Oltářní zpátky do středu svatyně a to pro všechny chrámy jeho diecéze.
Zdroj: http://eponymousflower.blogspot.cz/2015/01/bishop-orders-return-of-tabernacle-to.html
„Nejlepší slyšitelnost je z kůru.
Je-li však nutné početnější těleso umístit v přední části kostela, nesmí být bez výjimky v žádném případě přemístěn oltář – obětní stůl, ambon a předsednické sedadlo kněze.“ Tolik citace z PROVÁDĚCÍ SMĚRNICE
ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE K INSTRUKCI KONCERTY V KOSTELÍCH. V původním dokumentu z Říma stojí výslovně napsáno, že zpěváci a hudebníci nemají být v presbytáři. Tyto předpisy obsahují spoustu dalších věcí, týkajících se především repertoáru, chování v kostele, ale třeba i osvětlení atd. Pikantní je, že v římském dokumentu také jasně stojí, že vstup do kostela musí být volný a zdarma, z čehož si ČBK udělala výjimku a povolila vybírat přiměřené vstupné. Takže odpověď na titulní otázku zní: Ani s kalvínským stolem se hýbat nesmí. Ovšem tento zákaz lze libovolně porušovat a dělat výjimky podle toho, kdo o to žádá. Nakonec je i možné, že vlastně nikdo o nic nežádal. Ani o povolení koncertu v kostele, ani o schválení repertoáru, ani o přemístění obětního stolu. V pokoncilní církvi, chcete-li v KHS, si totiž každý beztrestně může dělat co chce. To samozřejmě neplatí pro katolíky tzv. tradiční.
Módu hadrů a drapérií, jakož i svíček po zemi rozesetých, přinesla spiritualita Taizé…
Na margo tej fotky s handrami a kahancami len toľko že bezpečnosť a ochrana pred požiarmi zrejme mladým ,,novusorďákom“ nič nehovorí.
Vesmírní lidé vědí jak na to a umí se vypořádat i s dráčky. Alespoň nám to tvrdí jejich zakladatel ing. Benda.
Pardon, až teď jsem si všiml, že to je tzv. katolická mládež a ne Vesmírní lidé. Tak to je jiné, mládež má přece ve všem zelenou.
Krkonošský vizionář Havlas Pavlata tvrdil, že „kněží se budou zadnicí k oltáři obraceti.“ Nejdříve kněží, po nich i mládež…
„Nejlepší slyšitelnost je z kůru. Je-li však nutné početnější těleso umístit v přední části kostela, nesmí být bez výjimky v žádném případě přemístěn oltář – obětní stůl, ambon a předsednické sedadlo kněze.“ Tolik citace z Prováděcí směrnice české biskupské konference k instrukci Koncerty v kostelích vydané v Římě v roce 1987. V římském dokumentu je navíc výslovně napsáno, že zpěváci a hudebníci nemají být v presbytáři. A také je tam výslovně napsáno, že vstup do kostela musí být volný a zdarma. Z toho si ČBK udělala výjimku a povolila přiměřené vstupné. Předpisy o koncertech v kostelích se samozřejmě týkají spousty dalších věcí, které se celkem běžně porušují a ignorují. Jedná se především o úctu k posvátnému prostoru kostela, s tím souvisí vhodný repertoár a především nutnost mít pro koncert povolení z biskupství, které má bdít nad dodržováním výše uvedeného. Takže odpověď na titulní otázku zní: Ani s kalvínským stolem se hýbat nesmí. Ten presbytář na fotce nadupaný zpěváky a aparaturami je znakem neúcty k liturgickému prostoru a totální neznalosti a ignoranci církevních předpisů. A na biskupství o tom nejspíš ani nevěděli, běžně se totiž o povolení nežádá. A i kdyby věděli, je otázkou co by s tím udělali, když i ČBK si předpisy z Říma ohýbá podle svého. Ryba smrdí od hlavy. I u nás byl taky koncert a obětní stůl šel bez milosti stranou. Byl u toho jeden soudce církevního soudu (farář – pořadatel) a jeden šéf sdružení, které pečuje o liturgickou hudbu (účinkující), tedy osoby co by měly jít příkladem. Závěr: Farář, který zakázal přenášet obětní stůl, postupoval správně, je ale otázkou, zda by takto nekompromisně postupoval, kdyby o to žádal někdo jiný než tradicionalisté. U jiných to totiž jde celkem bez problémů…
Omlouvám se za tento druhý v podstatě stejný komentář, ale u prvního se objevilo, že čeká na schválení a nezobrazil se ani poté, co přibyly další komentáře s pozdějším časem napsání. Tak jsem to zkusil znovu.
Byla.reakce na sloužení Novus Ordo kard .Duky v karlštejnské kapli, kterou sloužil na oltáři .Asi prý byl naštván na lidi, když se k nim otočil zády . Tam jsme to dospěli , na mši chodí kvůli knězi , chtějí, abž celou dobu byl k Bohu zády a čelem k masám .
Smutná realita. Ve farnosti se nám taky stalo, že přišly aktivistky, že budou hrát divadlo a hodily obětní stůl bokem, na něj se potom naskládaly batohy účinkujících (ostravsko-opavská diecéze). Na moji námitku, že se to nesmí, jsem byl za kazisvěta, zpátečníka a strašlivého kritika. Ovšem kostel byl bez něj pěknější, tak jsem panu faráři řekl, že to je paráda, ať ho tam už nevrací, že může sloužit u oltáře – to jste měli vidět tu nelibost 😀 Zajímavé ovšem je, že když později se konal koncert vážné hudby a dirigent chtěl dát stůl bokem, nebylo mu to dovoleno. Inu pro každého platí jiná pravidla.
A nebo si farář po předchozí zkušenosti už dal pozor…
Však ono na ně dojde. A mnohem dřív, než si myslí.
Samozrejme, že môže.
A musí.
Natrvalo.
Ale ešte to nejakú dobu potrvá.
Odvahu!
Som pokoncilovy katolik.
Ale rozhodne pravidla maju byt rovnake.Ci uz je pred,ci pokoncilovy.Chapem vas.Msm velky odpor k tomu,co sa robi po kostoloch tie mladeznicke humberta.Posvatny priestor ma byt nedotknutelny !!!
Vzpomínám si na případ jednoho českého primase, který když měl ve starém vesnickém kostele sloužit „ad orientam“, neboť tam Luthertisch, čili hoblponk nebyl, nechal si raději ze sakristie přinést starý rozvrzaný stolek a sloužil mši sv. na něm!
Jakousi „mši“ snad. Ale že svatou? Nepřehánějte
Na poutním místě v Hlubokých Mašůvkách, pokud je kostel plný poutníků, se obětní stůl odsune a slouží se na nádherném hlavním oltáři. Taková mše je úžasným zážitkem- v centru všeho je Kristus a ne předsedající, jak se říká.
Z nouze ctnost? Jen kvůli nedostatku místa? Kvůli nějakému povrchnímu poutnímu prchavému zážitku? Pane Štěpánku, Mše Svatá není o citových zážitcích, ale o sebeposvěcování, o klanění živému Bohu a o duchovním prožitku s Bohem. To jste nevěděl?
Když věřící zažívá při mši sv. kladné emoce (cit), není na tom nic špatného, jak naznačujete. A správné rozumové pochopení významu kalvární oběti to nijak nevylučuje, spíše naopak.