Kam vede koncelebrace

Je pravdou katolické víry, že mezi obětí mše svaté a obětí na kříži není rozdílu co do podstaty proto, že je v obojí týž obětující kněz a týž obětní dar, totiž Ježíš Kristus sám. Proto se kněz obléká do ornátu, aby jeho osobnost ustoupila do pozadí a zdůraznilo se, že při mši svaté kněz jedná v osobě Kristově – in persona Christi.

Po II. vatikánském koncilu se někteří preláti pokusili do Církve propašovat protestantské chápání mše jako společné modlitby shromážděných věřících za předsednictví kněze (viz Instrukce k misálu Pavla VI.). Autor pokoncilního mešního řádu A. Bugnini dokonce přiznal, že ho ani nenapadlo, že by nějaký kněz po jeho „liturgické reformě“ ještě někdy sloužil mši bez účasti věřících. A právě první popud ke koncelebraci vyšel údajně ze snahy odstranit tzv. privátní mše kněží, které začínaly být v druhé polovině 20. století protestantisujícím se klášterům na obtíž.

Poněkud se zapomnělo na to, že 20 mší svatých obětovaných 20 kněžími přineslo také úměrně více milostí než jedna jediná mše koncelebrovaná 20 kněžími.

Kam to (zatím) dospělo? Koncelebrující kněz opustil obětní smýšlení, které měl Kristus Pán na Kříži, natáčí si mši na mobil a ještě to komentuje:

V tradičním římském ritu kněz koncelebruje jen jedenkrát za život, a to při svém kněžském svěcení (nemnozí pak ještě jednou při biskupském svěcení), ale tato koncelebrace má  jiný charakter, východiska i důsledky než koncelebrace NOM. Viz např. http://zaramovane.rajce.idnes.cz/Knezska_sveceni/#Zaitzkofen_2012_38.jpg

Televizní mše v katedrále

Stránky Arcibiskupství pražského koncem dubna 2013 informovaly (zvýraznění redakce KNO):

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP bude 5. května 2013 ve svatovítské katedrále v Praze sloužit slavnostní mši svatou za sdělovací prostředky. Stane se tak při příležitosti šedesátiletého televizního vysílání v České republice. Přímý přenos vysílá ČT2 od 10.00 hodin. …

Poslání sdělovacích prostředků se promítne do liturgických textů a kázání devadesátiminutové bohoslužby. Koncelebrovat ji budou kněží Tomáš Halík, Zbygniew Czendlik, Vladimír Málek a Jiří Florian. Slavnostní čtení zazní z úst zástupců České televize, například redaktorky Hany Scharffové. Televiznímu vysílání se přizpůsobí i obětní průvod, ve kterém se mimo jiné objeví některé známé postavičky z večerníčků.

Záznam akce: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10488445364-bohosluzba-za-sdelovaci-prostredky/31329838009/

Citujeme přivítání kardinála Duky na začátku bohoslužby (dříve místo toho bývaly stupňové modlitby, žalm Judica, jímž kněz v sobě roznítil touhu po oběti, již chce Všemohoucímu Bohu obětovati; v nové mši se nejen fyzická orientace, ale i slova předsedajícího zaměřují nejprve na shromážděný lid):

„Pokoj Kristův ať zůstává s vámi, s vámi, pracovníci České televize, kteří se účastníte této bohoslužby na čele se svým ředitelem, s vámi, bratři, kteří reprezentujete ekuménu, tedy křesťanství v naší zemi společně při této bohoslužbě. Proto vítám tajemníka Ekumenické rady církví a místopředsedu bratra Fajfra, bratra Tomáše, patriarchu církve československé husitské… (1)

Sdělovací prostředky a především televize jsou jednou z velmocí a my přicházíme, abychom poděkovali. Bohoslužba je především dík Bohu, dík Bohu za velké vynálezy, ke kterým patří televize… (2)

Ad 1: Pan arcibiskup, jemuž Bůh svěřil úřad spolu s povinností učit, že katolická Církev je jediná pravá Církev a jediná cesta ke spáse, místo toho vítá zástupce protestantských sekt, „továren na omyl a dodavatelů pekla“, jak je výstižně charakterisoval jeden katolický arcibiskup.

Ad 2: Pan arcibiskup říká prakticky to samé co Luther, pro něhož je eucharistie také především oběť díků a chvály, ne oběť smírná a prosebná.

V 62. minutě komentátor říká:

V obětním průvodu přinášejí děti dílo výtvarníka Zdeňka Milera – Krtečka, který už 56 let přináší radost dětem i dospělým. Přestože sám umí jen několik málo slov, svou dobrotou a laskavostí dokázal oslovit děti po celém světě. Na cestu si ho s sebou přibalili i astronauti raketoplánu Endeavour.

Také Večerníček výtvarníka Radka Pilaře provází nejmenší diváky už bezmála 50 let. Je pro ně znamením, že den pomalu končí a po pohádce je už netrpělivě očekává jejich postýlka…

Srovnej toto novodobé kreativní obětování s obětováním z tradiční mše svaté:

Přijmi, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, tuto neposkvrněnou obětinu, kterou já, nehodný sluha tvůj, přináším tobě, Bohu svému živému a pravému, za nesčetné hříchy, urážky a nedbalosti své a za všechny kolem stojící, jakož i za všecky věřící křesťany, živé i zesnulé, aby mně i jim prospěla k spasení pro život věčný. Amen.

Že úporná snaha pana kardinála zavděčit se za každou cenu světu má přesně opačný efekt, ukazují následující obrázky. Nepřátelům Církve udělal tento obřad, jehož forma má s katolickou mší společného pramálo, velikou radost…
3

2

To však ještě není konec liturgické kreativity. Takto pan kardinál upravil mešní text, který v originále vyjadřuje pravdu o tom, že ne všichni přítomní, ale především kněz je in persona Christi obětníkem mše svaté:

Modleme se, bratři a sestry, aby se naše oběť, kterou přinášíme zde, v naší katedrále za šedesát let práce, úsilí, naší České televize, zalíbila Bohu, Otci všemohoucímu.

Slova kněze, která v tradiční mši svaté mají prostou podobu „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“, čímž netříští pozornost upoutávajíce ji jen na to skutečně nejpodstatnější, nový mešní řád rozšířil o slova „blahoslavení, kdo jsou pozváni k hostině Beránkově“, a pan kardinál Duka je dále kreativně doplnil. Je signifikantní, že výsledný celek příliš nedává smysl:

Na břehu Jordánu, kde řeka se vlévala do Mrtvého moře, ukázal Jan Křtitel na Krista se slovy: Hle Beránek Boží, ten který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni do večeřadla k velikonoční hostině Beránkově.

A jak uvedl pan kardinál závěrečné požehnání?

 „Věříme, že toto závěrečné požehnání uděluji společně se zástupci Ekumenické rady církví i ostatních přítomných…“

Opravdu má – jak naznačuje pan kardinál – požehnání nástupce svatých apoštolů stejnou váhu jako „požehnání“ laiků z protestantských sekt?

Očividné podlézání světu, médiím a protestantům, které předvádí pokoncilní episkopát, není nejlepším prostředkem, jak přivést duše k Bohu a ke spáse. Apoštolové a svatí jednali přesně naopak.

„Praporování“ a tanec při mši

Pojem praporování donedávna používali převážně letci, případně provozovatelé větrných elektráren. Označuje postavení listů vrtule do takové polohy, kde kladou proudícímu vzduchu nejmenší odpor.

Kdo by se ještě před několika roky nadál, že praporování pronikne i do katolické(?) liturgie. Tato novota k nám přišla – tak jako většina změn po II. vatikánském koncilu – od protestantů a znamená mávání prapory v kostele.

IMG_7609

Nad ministrováním žen se dnes už nikdo ani nepozastavuje.

IMG_7596

Tady mají převahu.

IMG_7595

Ani používání v liturgii papežem zakázaných nástrojů dnes nikoho nevzruší.
„Je přísně zakázáno tak zvaným hudebním kapelám hráti v kostele…“ (motu proprio Tra le sollecitudini sv. Pia X.)

IMG_7837

Gratulace a děkovačky v kostele jsou také běžné.

IMG_7833

Rovněž i předávání dárků…

IMG_7834

… a jejich předvádění shromážděnému publiku.

IMG_7841

Zbystřeme pozornost, sestra moderátorka se chápe mikrofonu a uvádí dárek z nejvýznamnějších…

IMG_7842

…prapory!

IMG_7845

Do ruky padnou dobře.

IMG_7846

Podívejte, co jsem dostal!

IMG_7848

IMG_7847

IMG_7849

IMG_7850

IMG_7851

Počkej, bratře, já ti ukážu, jak se to má dělat.

IMG_7853

IMG_7855

A teď společně!

IMG_7854

IMG_7805

Pozor, vyletí ptáček!

2010 – „liturgické“ tance, 2012 – praporování, 2014 – ???

Revoluci nezastavíš.

2010 01 30 022 liturgicky tanec

2010 01 30 023 liturgicky tanec

To je seminár!

Na Youtube se objevila tato nahrávka hudebně-taneční produkce bohoslovců nitranského semináře:

Aktualisace 1. 5. 2013: Video bylo opět odstraněno. Ještě lze přehrát zde: http://www.mojevideo.sk/video/19cbb/slovensky_krestansky_gangnam_style_(official_clip).html

Aktualisace 19. 11. 2014: Video bylo opět vloženo z jiného zdroje

Aktualisace 17. 5. 2013: Objevili jsme video, které video slovenských bohoslovců možná předstihne… v dekadentnosti, samozřejmě.

Pokoncilní semináře už nevědí, jak nalákat lidi. Tak například v ministrantském časopise Tarsicius vyšel článek avizovaný přímo na titulní straně slovy: „Pozdrav z pražského semináře – výborně se zde spí a ještě lépe se tu vaří!“

V Nitře si sice nemyslí, že ideální profil kandidáta kněžství (potažmo kněze) je být spáčem a labužníkem, ale šli ještě dál a secvičili a natočili tuto scénku. V komentáři pod videem na jeho původním umístění (z něhož bylo dnes smazáno) kdosi napsal, že toto případné zájemce od vstupu do semináře spíš odradí. Bohoslovec, který video na internet umístil mu ale oponoval, že on a jeho spoluúčinkující sami byli v situaci, kdy se rozhodovali o vstupu do semináře, a toto by jim prý zcela jistě bylo impulsem pro vstup…

Asi nejtrefněji reagoval komentující, který napsal: „Je vidět, koho přitahuje kněžská služba v dnešní podobě: teplé exhibicionisty. To je pak jasný, že se jim nechce opouštět ten ponk (obětní stůl, pozn. KNO), kde se můžou předvádět až do nevidim.“

Falešný paškál při papežské mši

Papež František slouží své všednodenní mše většinou v Domě sv. Marty ve Vatikánu, kde i bydlí.

Z fotografií zachycených redakcí Radia Vaticana je zřejmé, že v kapli, kde se tyto mše konají, je místo pravého paškálu z vosku pouze jeho plastová napodobenina, v níž hoří olej. Použití tohoto typu svíce přitom zakazují i pokoncilní dokumenty, např. instrukce Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Paschalis Solemnitatis z roku 1988. Zde stojí:

„Protože jde o pravdivost znamení, velikonoční svíci (paškál) je třeba vyrobit z vosku, každý rok novou, jedinou, dostatečně velkou, nikdy ne umělou, neboť jedině tak bude možné naznačit, že Kristus je světlo světa.“

544004_591871750824433_892120804_n

2503_594730577205217_1089875054_n

Může ještě někdo pochybovat o krizi Církve, když ani papež, místo aby šel příkladem a utvrzoval své bratry (Lk 22,32), už nedodržuje ani pokoncilní liturgické předpisy?

Kdy se dočkáme na papežské mši roztleskávaček?

Liturgické reformy českobudějovické katedrály


„Budovali velikou a bláznivou církev, kde by si byli všichni rovni, a tam, kde stál oltář, bylo pusto a strašlivo…“
(z vidění bl. Anny Kateřiny Emmerichové)

„Kněží, kteří mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou pustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy…“ (poselství Panny Marie při církevně uznaném zjevení v Akitě r. 1973)

Interiér katedrály sv. Mikuláše před II. vatikánským koncilem:

Celý příspěvek