Když autor nového mešního řádu (NOM) Anibale Bugnini v říjnu 1967 předváděl svůj výtvor synodě biskupů, byla tato „normativní mše“ sloužena v latině, na oltáři (nikoli na obětním stole „čelem k lidu“) atd., čili změny nebyly tak výrazné – tato mše se podobala katolické tradiční mši svaté více nežli to, co se dnes běžně jako „řádná forma“ slouží.
Přesto zavládly mezi shromážděnými biskupy značné rozpaky. Při hlasování o pokusném zavedení této mše bylo ze 187 hlasů 43 proti (non placet), 62 bylo odevzdáno s četnými a závažnými výhradami (secundum modum), 4 biskupové se zdrželi hlasování. Světový tisk psal, že synoda odmítla novou mši. Papež Pavel VI. si ale z toho nic nedělal a o rok a půl později vydal misál se mší v prakticky nezměněné podobě (tentokrát už se raději biskupů na nic neptal).
Kritici nové mše od počátku upozorňovali mimo jiné na to, že je příliš zaměřena na člověka místo na Boha. Katolická mše je zaměřena plně na Boha, divadelní představení plně na člověka. Novus ordo je původně někde mezi. Čím dál více ale inklinuje k orientaci na člověka, jako divadelní či cirkusové představení. Ovšem jednou rozjetá revoluce se dá jen těžko zastavit, a tak už nestačí, že kněz přednáší mešní modlitby čelem k lidu, ale postupně se začaly objevovat různé dětské a mládežnické mše se speciální „dramaturgií“ a pak, nejdříve v zahraničí, klaunské mše. Nyní i v ČR. Tato byla „sloužena“ generálním představeným Kongregace bratří Nejsvětější svátosti v kostele sv. Vavřince v Putimi:
„Kdo by však pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, tomu bylo by lépe, aby byl mlýnský kámen zavěšen na jeho hrdlo a aby byl pohroužen do hlubiny mořské.“ (Mt 18, 6)
Všimněte si, že na pozvánce na akci nebyla o tom, že klaun bude účinkovat při mši svaté a že jedním z klaunů bude sám kněz, žádná zmínka. Rodiče, kteří v dobré víře vzali děti na takovou událost, mohli být dosti nepříjemně překvapeni. Nejen proto doporučujeme vyhýbat se novus ordo zcela.
Žalm 80 (79) hovorí
Z Egypta si preniesol vinicu, pohanov si vyhnal a vysadil si ju.
Pôdu si pripravil pre ňu, zasadil si jej korene a zaplnila krajinu. Svojou tôňou pokryla úbočia a Božie cédre ratolesťami.
Svoje výhonky vystrela až k moru, až po rieku Eufrat svoje letorasty.
Prečo si zbúral jej ohradu a oberajú z nej všetci, čo idú okolo?
Diviak lesný ju rozrýva a pasie sa na nej poľná zver.
Bože zástupov, vráť sa, zhliadni z neba, podívaj sa a navštív túto vinicu.
A chráň ju, veď ju vysadila tvoja pravica, chráň i výhonok, ktorý si si vypestoval.
Tí, čo ju vypálili od koreňa, pred hrozbou tvojej tváre zahynú…
Poznáte lepší komentár?
Vidíte Kefalín , akú krásnú omšu nám napísali súdruhovia v Bugniniho komisi ? NOM je paskvil , nejlépe se mu vyhnout .
Důstojný pán ztratil zcela smysl pro důstojnost a možná i rozum. Co se šaškem v presbytáři? Stupiditou věřící ovečky stejně nezíská. Čas ukáže, že na šaškárny do kostela lidi chodit stejně nebudou.
A když by nebylo soudruhů Bilaka a Brežněva, kteří zorganizovali „internacionální pomoc“ a típli tak bezděčně rovněž dílo koncilové revoluce, měli bychom to tady o dvacet let dříve.
Kdyby zvážili význam koncilu a liturgické deformy pro svou rudou věc, museli by to naopak podporovat a ne akčníky díla koncilové obnovy zavírat do lochu.
O petrinech jsem uvažoval kvůli domnělé eucharistické, mariánské, svatováclavské a svatojánské úctě. Na nedělní Mši svaté mě tento duchovní zklamal vynecháním druhého čtení a dětským kázáním po žalmu, kdy děti dávaly na látkovou hvězdu jakási sklíčka. Hned jsem si řekl, že tohle opravdu v žádném případě trpět nehodlám. Duchovní na fotografii je provinciál a novicmistr. Nedivím se, že několik řeholníků z kongregace odešlo.
Ohavnost a spuštění v domě Hospodinově…
Co na to nový ČB biskup?
Pošlete mu to někdo.
Celá tato klaunská „mše“ v plnosti ukazuje zhovadilost modernismu. Chybí snad jen společné pozdvihování klauna s knězem, ale jinak tam nechybí vůbec nic. Podíváte li se, co je Duha zač, zjistíte, že taková pitomost mohla přijít jedině z Rakouska. Děkujeme, otče kardinále Schonborne!
Revoluce pokračuje!
„Neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi.“
žijeme v postmoderně,resp.v postkultuře. Dnes je možné všechno.Ne všechno je ale přínosem.