„Takhle vypadají oslavy Velikonočního Vzkříšení Krista na Příchovicích. Je to točeno okolo 2 h ranní po 3 hodinové sobotní vigilii v Příchovickém kostele sv. Víta. Bylo to fakt nabyté radostí z Pána, díky všem co tam byli a Tobě Pane za krásné svátky!“ (komentář účastníka)
[jwplayer mediaid=“811″]
Kanovník vyšehradský J. M. Josef Bouzek v Pokladnici odpustkových modliteb píše, že v prvotní církvi platilo za zbytečné mluvení v kostele pokání 10 dní o chlebu a vodě. Jaké pokání by následovalo po takovémto třeštění v přítomnosti svátostného Pána Ježíše?
Vyprošujme všem mladým křesťanům, ať poznají pravou radost, nejen discotékovou euforii. A pokud se bez té discotéky nedokážou obejít, ať ji uspořádají někde jinde než v domě Božím.
Ach, milý Spasiteli, slituj se.
Jak Boží hovádka . Podobně , jako před 4 lety na Bílou sobotu ve Zlíně .
úžasné, kdyby tu dnes chodil Ježíš, tančil by s nimi!
Ne, On by řekl: ,Dům můj domem modlitby slouti bude, vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.‘ (Mt 21, 13)
A sv. Jan, miláček Páně: „Nemilujte světa ani těch věcí, které jsou ve světě. Miluje-li kdo svět, není v něm lásky Otcovy, neboť všecko, co jest ve světě, žádost těla a žádost očí a pýcha života, není z Otce, nýbrž jest to ze světa.“ (1J 2, 15-16)
„Na posvátném místě nechť je dovoleno jen to, co slouží k vykonávání a podpoře bohopocty, zbožnosti a náboženství, a je zakázáno to, co je cizí posvátnosti místa.“ (Kánon 1210 Kodexu kan. práva)
Omyl. Ježíš by upletl z provazů bič.
Z tohto sa mi dvíha žalúdok a vynára v hlave veta Pána: „Nerobte z domu môjho otca lotrovský pelech!“ Tak ako mal on vtedy žlč na jazyku, mám aj ja… ide o spravodlivý hnev, ktorý s radosťou účastníkom a zástancom takéhoto niečoho adresujem!!!!
Podle názvu jsem čekal něco minimálně 10 krát horšího…není to sice nic ideálního, ale na druhou stranu o něčem se tu musí psát. „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ (Jan 8, 7)
Kameny katolické víry a sůl země do očí mají přece házet biskupové a kněží. Jenže ti ze sebe raději nechali udělat z vyšších příkazů „služebníky Božího lidu“ a tak dobrovolně zradili živého Boha, kterému měli až do své smrti sloužit. (Pletu se snad v něčem?)
Pokud se v něčem pletete, tak v té generalizaci. To je právě to, co mi nejvíce vadí na těchto stránkách. Vypíchne se jeden extrémní případ, přivede se k „ad absurdum“, zgeneralizuje se a výsledek – za všechno může koncil. Jenže realita je úplně jiná…v běžné farnosti nic z toho, co se tu pranýřuje, člověk za celý svůj život nepotká. To už ale nikoho nezajímá.
Můžete mi/nám specifikovat rozdíl mezi běžnou a neběžnou katolickou farností?
Děkuji.
Farnosti se asi nedají dělit na běžné a neběžné. Na co jsem tím chtěl poukázat, je fakt, že takovéto excesy se dějí výjimečně, tudíž je vysoce malá pravděpodobnost, že by se s nimi člověk ve svém životě potkal. Na druhou stranu je ale dobré o nich mluvit, abychom se poučili z chyb druhých.
Budu jen rád, když se ukáže, že máte pravdu. Já jsem ani ve své rodné farnosti nevěřil, že by se mohl mariánský kostel proměnit v kulturní dům včetně tanečního sálu, knihovny a převlékárny pro tříkrálovou sbírku. Otočilo se několik let a stalo se. Takže dnes říkám se sv. Tomášem Apoštolem „Dokud neuvidím, neuvěřím.“
Jaroslav Rašovský
Ještě jeden dotaz – i tohle považujete za výjimku?
http://www.kaplevloucce.cz/o-kapli/
Ó, jak krásná je veselá kytarová eurovíra!
Co může být horšího, padre ?Hromadná soulož, veřejné vykonání potřeby ? 😉
To by bylo bezpochyby horší, ale měl jsem na mysli horší v rámci hudby a jejího provedení. Tzn. Hard rocková nebo metalová hudba, disco koule, barevné halogeny, ohlušující bubny…Tím ale neříkám, že toto provedení schvaluji.
To jsem rád, že se alespoň na tomto shodneme.
http://kronika.ikatolici.cz/2013/10/07/pulnocni-rockova-mse-2012/
Pane Jaroslave,
máte můj óbdiv a smekám před vaší odvahou pustit se do podobné diskuse jako je tato!
S pozdravem K.
Já vám nevím… To to těm lidem nebylo ani trochu blbé? Ehm, jako ani trošičku? (I když chápu, že měli asi mega radost ze Vzkříšení, ale i tak?) Ach jo… Možná by bylo fajn zapojit rozum a chápat, kde se člověk nachází. Ehm… No offense…
Pro ně už není kostel místem Bohopocty, ale společenskou místností. Vede k tomu antropocentrický nový mešní řád, kdy je kněz otočen ke shromáždění (místo k Bohu) a jakmile přijde ze sakristiie už stojí u mikrofonu a má proslov, jímž shromážděné vítá (místo kajících modliteb u stupňů oltáře v katolické mši sv.).
Lidé si pak zvyknou, že kostel není místo, kde se klaníme před Božím majestátem, ale místo společenského vyžití s náboženskou tématikou.
Kdosi označil „křesťanskou mládež“ za děsivý vynález Druhého Vaticana. V tomto případě je to trefa takříkajíc do černého.
Pokud vím, tak v tomto by se muselo jednat o převzetí ideologie z totalitních režimů, které získávaly moc přes mládež. IIVK je jen maličkou třešničkou tohoto pomyslného totalitního dortu.
Když se na to podíváte, tak zjistíte, že revoluce byla provedena důkladně. Mládež si ráda zaskotačí za divokého ryku kytar, ale kde je vidět na tradičních pobožnostech? Kolik je lidí na růženci, na křížové cestě, na májových? Kde je mládež např. o slavnosti Božího těla? A v kolika farnostech je procesí? A tak bych mohl poračovat dál a dál…
Chudaci. Ale sa necudujem, nikto im neukazal ani nenaucil, co sa nema, iba ich v tom povzbudili. Su to deti, v uzavretom svete emocii chapu, ze co nie je zakazane, je povolene. Ziadne nonono nebolo.