Pojem praporování donedávna používali převážně letci, případně provozovatelé větrných elektráren. Označuje postavení listů vrtule do takové polohy, kde kladou proudícímu vzduchu nejmenší odpor.
Kdo by se ještě před několika roky nadál, že praporování pronikne i do katolické(?) liturgie. Tato novota k nám přišla – tak jako většina změn po II. vatikánském koncilu – od protestantů a znamená mávání prapory v kostele.
Nad ministrováním žen se dnes už nikdo ani nepozastavuje.
Tady mají převahu.
Ani používání v liturgii papežem zakázaných nástrojů dnes nikoho nevzruší.
„Je přísně zakázáno tak zvaným hudebním kapelám hráti v kostele…“ (motu proprio Tra le sollecitudini sv. Pia X.)
Gratulace a děkovačky v kostele jsou také běžné.
Rovněž i předávání dárků…
… a jejich předvádění shromážděnému publiku.
Zbystřeme pozornost, sestra moderátorka se chápe mikrofonu a uvádí dárek z nejvýznamnějších…
…prapory!
Do ruky padnou dobře.
Podívejte, co jsem dostal!
Počkej, bratře, já ti ukážu, jak se to má dělat.
A teď společně!
Pozor, vyletí ptáček!
2010 – „liturgické“ tance, 2012 – praporování, 2014 – ???
Revoluci nezastavíš.
